OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po zastávkach v Plzni a Zlíne si to GAMMA RAY so svojím Majestic World Tour namierili aj na Slovensko. Približne týždeň pred koncertom ohlásili organizátori kvôli rekonštrukcii haly vo Zvolene presun miesta konania do Detvy s výstižným podtitulom „návrat ku koreňom“. Určite nejeden z nás nostalgicky zaspomínal vystúpenie Kai Hansena & spol. na tom istom mieste spred troch rokov.
POWERWOLF z Nemecka, ktorí mali hrať ako prví, nevystúpili kvôli chorobe speváka ani na Slovensku. Hrať začnú až v Taliansku a predtým si stihnú odskočiť do Nemecka na akciu poriadanú vydavateľstvom Metal Blade. Dvaja členovia POWERWOLF zatiaľ vypomáhajú na šnúre ako roadies.
Ako malú náhradu ponúkli usporiadatelia Black Sun Production publiku krátke vystúpenie svojej „akože skupiny“ ĎATELINKIN PARK. Hoci išlo o čistú (a vopred ohlasovanú) recesiu, nie každý prijal show s metalovými klasikami („Ride The Sky“, „Painkiller“, „Under Jolly Roger“) púšťanými z playbacku. Ale ako totálny úlet to nemalo chybu.
Vzápätí na pódium vyskočili slovenskému publiku nie práve neznámi NOCTURNAL RITES, čo potvrdzovali okamžité ovácie v prvých radoch. Švédi sa po vyše roku, čo som ich videla naposledy, vylepšili po všetkých stránkach. Pôsobia ešte suverénnejším a istejším dojmom, čo im ale nebráni v tom, aby si koncert naplno užívali a bavili sa spolu s fanúšikmi. Minimálne o triedu sa zlepšil aj spevák Jonny Lindkvist, ktorý na seba strhával pozornosť okrem iného aj akrobatickými výkonmi, keď sa šplhal na konštrukciu pódia. U fanúšikov v prvých radách zabodoval aj niekoľkonásobným podávaním ruky počas samotného vystúpenia. Nenadarmo sa asi zo sedemstočlenného davu ozývali prosby o prídavok. NOCTURNAL RITES vystrihli set, ktorý predstavoval viacmenej prierez ich tvorby, skladby ako „Shadowland“, „Against The Word“, „Avalon“, „Awakening“ a prišlo aj na novinku „Grand Illusion“. Jediné, čo zhoršilo môj dojem z ich koncertu, boli playbackové klávesy a čiastočne i spevy.
Horúčkovitá prestavba pódia predznamenala vystúpenie headlinerov večera. Pódium zdobili motívy obalu „Majestic“ a vkusný svetelný park. GAMMA RAY predstavujú, dovolím si povedať, absolútnu špičku vo svojom žánri a koncertom v Detve robili svojmu postaveniu naozaj česť. V hale sa podarilo nastaviť vynikajúci zvuk, takže sme sa stali svedkami dokonalého hudobného zážitku. Po obligátnom intre odpálili Nemci „Gardens Of The Sinner“, aby vzápätí pokračovali skladbou „New World Order“ z predposlednej radovky. Z prvotiny „Heading For Tomorrow“ oprášili „Spaceeater“. Nasledoval trojblok zložený noviniek. Najvýraznejšie sa chytila hneď prvá „Fight“ a potom i tretia, pomerne moderne znejúca, „Condemned To Hell“. Naopak „Blood Religion“ s epickým, vampírskym podtextom náladu v publiku zabrzdila. Bolo sa však na čo pozerať. Text skladby umocňovalo červené svetlo, v ktorom vynikli sugestívne gestá Kaia Hansena. Pre mňa určite jeden z najzaujímavejších momentov večera. Nové skladby dokonale zapadli do playlistu a kapela ich zahrala s takým prehľadom, že nikto by podľa toho nepovedal, že slovenské vystúpenie bolo len štvrtou štáciou v poradí. Z kapely okrem profesionálneho výkonu sršala i veľmi dobrá nálada. Kai Hansen je naozaj legenda so všetkým, čo k tomu patrí. Spôsob, akým prežíva skladby, ako nenapodobiteľne a veľmi ľudsky komunikuje s fanúšikmi, z neho robia prvotriedneho frontmana. Henjo Richter hodne vyhľadáva očný kontakt s publikom a pozoruje reakcie ľudí, Dirk Schlächter podobne ako Kai často preskočil až na bedne pred pódiom, aby sa dostal čo najbližšie ku kotlu. Pán bicman Daniel Zimmermann si v polovici vystrihol svoje sólo, myslím že takmer identické s tým zo Skeletons setu, čo však vôbec neprekážalo. Sólo doplnil o simulované boxovanie - show dokonalá. Súčasťou zostavy kapely je i nenápadný klávesák, o ktorom sme sa dozvedeli, že pochádza z Fínska, kde hrá v tamojšej revivalovej GAMMA RAY.
Koncert sa prehupol do svojej druhej polovice, kde nás GAMMA RAY zaplavovali samými klasikami. Kai pravidelne skúšal hlasivky publika, či už v manowarovskej „Heavy Metal Universe“ alebo v nesmrteľnej „Somewhere Out In Space“. Pri trojici prídavkov sa zvukový level zvýšil natoľko, že vpredu som len s veľkými problémami dokázala rozpoznať jednotlivé skladby. Počas „Send Me A Sign“, ktorá tvorila oficiálne posledný prídavok, sa kapela medzi sebou dohodla na štvrtom, čo nemohlo byť nič iné len „I Want Out“. Kto tam nebol, môže ľutovať.
Playlist:
„Gardens Of The Sinner“, „New Wolrd Order“, „Spaceeater“, „Fight“, „Blood Religion“, „Condemned To Hell“, „One With The World“, drumsolo, „Strangers In The Night“, „Heavy Metal Universe“, „Silence“, „Rebellion In Dreamland“ / „Land Of The Free“, „Valley Of The Kings“, „Somewhere Out In Space“, „Send Me A Sign“, „I Want Out“
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.